Během letošní zahajovačky jsme se vydali po stopách archeologů, kterým se podařil jeden z nejsenzačnějších objevů na světě: na rakousko-italských hranicích objevili 3500 let staré mumifikované tělo pračlověka, který později dostal jméno Ötzi. V pátek odpoledne se všichni účastníci expedice sešli na městeckém nádraží a společně vyrazili do téměř tři hodiny cesty vzdálených Teplic nad Metují. Úplně poprvé se k nám přidaly také bývalé světlušky – na začátku sice s lehkými obavami, které jim koukaly z očí, ale nutno podotknout, že celý víkend perfektně zvládly a držely krok s těmi staršími. První dobrodružství nás čekalo už v Teplicích, kam jsme dorazili za tmy. Nasadili jsme čelovky a vydali se pěšky s krosnami na zádech do vedlejší vesnice. Po zhruba 40 minutovém pochodu jsme dorazili do obce Dědov, kde se také nachází více než 200 let stará, roubená chaloupka, ve které jsme měli strávit následující dny. Ve velké světnici jsme hned zatopili v kachlových kamnech, uvařili čaj a ubytovali se. Mezitím přijeli i poslední dva členové výpravy, ovšem byli to ti nejdůležitější. V autě totiž vezli proviant na celý víkend. Konečně jsme si mohli nachystat večeři a zahrát si pár her. Jak to tak bývá první den na výpravě, spát se šlo ve veselé náladě až těsně před půlnocí.
Předpověď počasí hlásila na celý víkend déšť. O to větší překvapení nás čekalo ráno, když jsme se vzbudili do mlžného oparu, skrz který se pomalu, ale jistě prodíralo slunce. Po snídani následovala svačinová manufaktura – udělat 17 pořádných chlebů na celý den totiž není jen tak. Pak už jsme jen vyběhli z chalupy a štrádovali si to na vlak, který nás měl dovézt až do Adršpachu. Slunečné počasí ale zřejmě nenalákalo jen nás. Vstup do skal byl v obležení davů, a tak jsme si museli vystát delší frontu. Hned za vchodem dostal každý člen expedice svoji vytištěnou mapu, aby si mohl kdykoli v průběhu dne ověřit, kde se právě nacházíme a jaký kus cesty jsme už zdolali. U zatopeného lomu, v jehož vodách se krásně zrcadlily okolní skály, jsme si udělali piknik a následně si zahráli první etapu víkendové hry. Cílem bylo zjistit, kdo byl Ötzi, jak žil a proč zemřel. Po vyhodnocení jsme se konečně vydali na cestu skrz skalní město. Místy jsme se skutečně museli prodírat velkými skupinami turistů, ale hned jak jsme opustili hlavní prohlídkový okruh a zamířili po žebřících a schodech dál, po lidech nebyla skoro ani památka. Z adršpašských skal jsme postupně přešli do teplických, dojedli svačinu a těšili se do osady Skály, kde jsme měli naplánovanou první večeři. Cestou jsme ještě míjeli rozhlednu na Čapím vrchu, kam jsme samozřejmě museli vyšplhat a pokochat se skvělým výhledem. Odtud už to bylo jen co by kamenem dohodil od zámečku Bischofstein, kde jsme si s chutí dali polévku na zahřátí. Domů jsme to měli ještě dobrou hodinku cesty, kterou jsme strávili hraním oblíbené bomby-potopy.
Po návratu malí archeologové odpadli únavou a vedoucí se mohli vrhnout na přípravu rakouské večeře. Slávinka zadělala těsto, které na peci krásně nakynulo a ze kterého se upekly ty nejlepší houstičky na světě! K večeři se podávaly bratwursty, pečená podzimní zelenina, kysané zelí nebo okurky. Osazenstvo kuchyně slavilo úspěchy a děti se oblizovaly až za ušima. Po jídle už všem padaly oči, a tak tentokrát usnuly ještě před večerkou .
Ráno nás čekal úklid chalupy a dalších pár etap naší hry. Jednou z nich byla výroba zmrzlé mumie. Děti si měly vybrat jednoho člena, kterého následně zabalily do potravinové folie. To ale nebylo všechno! Další úkol, který se ovšem dozvěděly až později, spočíval v transportu ledového muže do základního tábora. První skupina vzala svoji mumii Aničku jednoduše do rukou a doběhla s ní do cíle, další parta začala svého muže z ledovce Borise válet po zemi. Nejfikanější byl ovšem Mates – nelenil, doběhl pro zahradní kolečko, a mumii Jirku v něm převezl. V poledne následoval rychlý oběd, příprava svačin a přesun na nádraží. Všechno jsme zvládli tak rychle, že jsme dokonce stihli dřívější vlak, a do Městce díky tomu dorazili o dvě hodiny dříve.
CO SE DĚTI NAUČILY? Na každé akci se snažíme zařadit do programu takové aktivity, během kterých se děti naučí něco nového, nebo si osvojí činnost, kterou dříve neznaly. Letos jsme si vyzkoušeli, jak se správně pohybovat v noci po silnici, ukázali si, jak číst mapu, dozvěděli se něco nového stromech a dřevinách nebo si vysvětlili, jak si správně sbalit krosnu, aby nás při jejím nošení nebolela záda.
JAK HODNOTILI ÚČASTNÍCI VÝPRAVU? Na konci každé větší akce vyplňují děti anonymní dotazník, ve kterém hodnotí, co se jim na výpravě líbilo, nelíbilo, co je bavilo, jak jim chutnalo, jak se k nim chovali vedoucí a co by chtěly zažít příště. Máme velkou radost, že nám po zprůměrování vyšly ve všech oblastech samé jedničky Je to pro nás důkaz, že vyhrát si s přípravou akce má smysl a děti to ocení.